Bylo nebylo, v jedné daleké zemi za devatero horami a devatero řekami, sešlo se jednou několik moudrých hlav, aby společně vymyslely... několik dalších nesmyslných zákazů a nařízení, postrádajících jakoukoli logiku. Nebyly to totiž vůbec hlavy moudré a pomazané, ale unavené, zdegenerované a především zcela prázdné...
Upozornění: Jídlo obsahuje živiny!
Do dlouhého seznamu takových nesmyslných regulací lze pochopitelně zařadit například i zavedení EET, povinný seznam alergenů v menu, nekonečnou manipulaci s DPH, regulace, týkající se otázky, koho může (musí) majitel do svého vlastního podniku pustit a tak dále, ale dnes se chci primárně věnovat Tabákové válce, která u nás vypukla, a kterou nerozpoutal nikdo jiný, než naše všemocná vláda... Fakt, že kouření vážně škodí zdraví, víme nejspíš všichni, ale víme o tom vše?
Nikotin jako takový je alkaloid, který si za běžných okolností zdravé tělo v malé míře samo produkuje v podobě enzymu, který napomáhá trávení, a má pozitivní vliv na činnost mozku (např. soustředění). Nikotin je však zároveň návykovou látkou, a pokud jej do těla začneme dodávat z vnějších zdrojů (tabák), přestane si jej tělo vyrábět samo, což mimo jiné vede k tomu, že odvykající kuřáci přibývají na váze, a bývají často nevrlí. Nikotin sám o sobě však výrazně škodlivý není.
Skutečným problémem a rizikem jsou zplodiny, uvolněné při spalování tabáku, a jedná se o desítky plynných i pevných látek, které jsou ve valné většině případů nejen karcinogenní, ale prokazatelně způsobují i spoustu dalších problémů, jako je vysychání pleti, poškození zubní skloviny, řídnutí vlasů, a v neposlední řadě i negativní vliv na plodnost.
Každý, kdo se rozhodne s kouřením začít, alespoň v malé míře případná rizika zná, a v podstatě je podstupuje dobrovolně, z vlastní vůle. Hůře jsou na tom nekuřáci, kteří se se zmíněnými zplodinami dostávají do styku zcela nedobrovolně, protože jsou jim vystaveni aktivními kuřáky ve svém okolí. A právě proto nyní probíhá masivní kampaň za eliminaci všech kuřáků z veřejných prostor, protože naší vládě leží na srdci v první řadě naše zdraví, ať kuřáků, či nekuřáků. Nebo je to jinak?
Totiž i přepálené a nekvalitní tuky (cíleně neříkám jen „tuky“) jsou zdraví silně škodlivé, a mohou způsobit značné množství chorob, jejichž léčba je nákladná. Sportovci, ačkoli se snaží udržovat fit, mohou si svým počínáním zapříčinit nehezké úrazy, záněty šlach, poškození kloubů. Nákladné, pochopitelně. Nadměrné užívání alkoholu a choroby s tím spojené? Bez komentáře. Motoristé se mohou dočkat vážné autonehody, s trvalými a nákladnými důsledky. On i sám život ve velkoměstě, s rušným provozem, není úplně „košer“.
Kdyby se nad tím mnozí skutečně zamysleli, došli by nejspíš k závěru, že vlastně vůbec nejde o ochranu zdraví, ale pouze populistický počin, a další krok k získání „věcí pod kontrolu“, možná i další ospravedlnění ke zdražení tabákových produktů. Žijeme totiž ve společnosti, která si v současné době veškeré menšiny nad míru hýčká a zvýhodňuje, ale na druhou stranu se cíleně snaží jinou menšinu šikanovat, potlačit, vyhladit...
S tímto postupem můžeme dojít k závěru, že i jídla, která nejsou přísně dietní, škodí zdraví, zvyšují náklady na budoucí léčbu, a tudíž bychom je měli zakázat. Postupně se tedy připravte, pokud souhlasíte s tím, jak vláda dbá na vaše zdraví: Zapoměňte na syrové maso v podobě tataráku a „rare“ steaky (riziko bakteriální nákazy), zapomeňte na hranolky a krokety (karcinogenní přepálené tuky), zapomeňte na pivo a slivovici (vysoké množství kvasných cukrů), ale i na kolu, energy drinky, kávu, polévky a omáčky s máslovým či slaninovým základem, bábovku od babičky, řízek s bramborovým salátem o Vánocích, svíčkovou na smetaně ve sváteční den...
Pohnutky a důvody k takovému nařízení mohou být jakékoli, těmi se zaobírat nechci. Mojí pointou je ta věc, že ať je důvod sebelepší, jedná se o zákaz. Regulaci. Omezení. Ve velkém stylu. Jednak je tím zásadně omezen občan, který se (možná hloupě, ale svobodně) rozhodl kouřit, ale také majitel restaurace, který měl doposud mylný dojem, že jako majitel může ve svém podniku o něčem rozhodovat.
Řekněme si věci na rovinu: Život škodí zdraví. Cokoli v životě děláme, se na našem zdraví nějak podepíše. Zakážeme proto život? Nebo alespoň život na veřejných prostranstvích? Zakážeme celosvětové řetězce Fast Foodu, jako McDonald´s, KFC, Burger King a další? Zakážeme sport?
Ne. Zákaz kouření lze snáz obhájit, a když se udělá velká kampaň, nikdo ani nepostřehne, že tím vlastně někdo přebírá kontrolu nad soukromým sektorem.
Argumentace
Totiž i přepálené a nekvalitní tuky (cíleně neříkám jen „tuky“) jsou zdraví silně škodlivé, a mohou způsobit značné množství chorob, jejichž léčba je nákladná. Sportovci, ačkoli se snaží udržovat fit, mohou si svým počínáním zapříčinit nehezké úrazy, záněty šlach, poškození kloubů. Nákladné, pochopitelně. Nadměrné užívání alkoholu a choroby s tím spojené? Bez komentáře. Motoristé se mohou dočkat vážné autonehody, s trvalými a nákladnými důsledky. On i sám život ve velkoměstě, s rušným provozem, není úplně „košer“.
Kdyby se nad tím mnozí skutečně zamysleli, došli by nejspíš k závěru, že vlastně vůbec nejde o ochranu zdraví, ale pouze populistický počin, a další krok k získání „věcí pod kontrolu“, možná i další ospravedlnění ke zdražení tabákových produktů. Žijeme totiž ve společnosti, která si v současné době veškeré menšiny nad míru hýčká a zvýhodňuje, ale na druhou stranu se cíleně snaží jinou menšinu šikanovat, potlačit, vyhladit...
S tímto postupem můžeme dojít k závěru, že i jídla, která nejsou přísně dietní, škodí zdraví, zvyšují náklady na budoucí léčbu, a tudíž bychom je měli zakázat. Postupně se tedy připravte, pokud souhlasíte s tím, jak vláda dbá na vaše zdraví: Zapoměňte na syrové maso v podobě tataráku a „rare“ steaky (riziko bakteriální nákazy), zapomeňte na hranolky a krokety (karcinogenní přepálené tuky), zapomeňte na pivo a slivovici (vysoké množství kvasných cukrů), ale i na kolu, energy drinky, kávu, polévky a omáčky s máslovým či slaninovým základem, bábovku od babičky, řízek s bramborovým salátem o Vánocích, svíčkovou na smetaně ve sváteční den...
Pohnutky a důvody k takovému nařízení mohou být jakékoli, těmi se zaobírat nechci. Mojí pointou je ta věc, že ať je důvod sebelepší, jedná se o zákaz. Regulaci. Omezení. Ve velkém stylu. Jednak je tím zásadně omezen občan, který se (možná hloupě, ale svobodně) rozhodl kouřit, ale také majitel restaurace, který měl doposud mylný dojem, že jako majitel může ve svém podniku o něčem rozhodovat.
Řekněme si věci na rovinu: Život škodí zdraví. Cokoli v životě děláme, se na našem zdraví nějak podepíše. Zakážeme proto život? Nebo alespoň život na veřejných prostranstvích? Zakážeme celosvětové řetězce Fast Foodu, jako McDonald´s, KFC, Burger King a další? Zakážeme sport?
Ne. Zákaz kouření lze snáz obhájit, a když se udělá velká kampaň, nikdo ani nepostřehne, že tím vlastně někdo přebírá kontrolu nad soukromým sektorem.
Argumentace
Nejpopulárnějším argumentem, který většině laiků zakořenil v mysli, je vysoká finanční nákladnost léčby všech chorob, které s kouřením souvisí. A bohužel, je to také jeden z největších nesmyslů, který kdy mohl být mediálně zveřejněn. Samozřejmě nepopírám, že léčba kuřáka prolezlého chorobami je levná, ale nutno brát v potaz, že i ten kuřák si celý život platí tzv. „zdravotní pojištění“, a dokud náš zdravotní systém funguje tak, jak funguje, nelze brát ohledy na to, kdo je nemocný víc, a kdo méně. To však není chyba kuřáků, ale špatně fungujícího systému, jen na ty kuřáky se hází vina za to, že lepší systém nemáme momentálně k dispozici. A nutno podotknout, že každý kuřák de facto do státní pokladny přispívá víc, než nekuřák, což však zastánci protikuřáckého zákona neslyší rádi.
Pak jsou tu argumenty o tom, že nekuřák si tak hezky přijde do nekuřácké hospody, a strašně mu to tam smrdí... To je důvod k zákazu kouření? Copak ho tam nutí někdo chodit? Nekuřáckých podniků je dnes v podstatě více, než těch kuřáckých, výběr je obrovský. Tak proč si prostě nemůže každý vybrat podnik, který mu vyhovuje?
Jiná otázka je pak třeba nekuřácký personál v kuřáckém podniku, který pak víceméně trpí, ale je pravdou, že si mohou najít práci v nekuřáckém podniku.
Často slýchám, respektive čtu názory, týkající se koncertů, že nikdo nestojí o to, mít propálenou mikinu on nějakého blbce, když si šel kulturně poslechnout muziku. Nevím jistě, ale kdybych vyrazil na koncert Karla Gotta do Lucerny, a zapálil si tam, vynese mě ochranka v zubech. Totéž v nějaké O2 aréně na koncertu rychlokvašky ze Superstar. O opeře v Národním ani nemluvě.
Takže kde můžu přijít k propálené mikině? V Horní dolní v kulturáku na Třech sestrách a Horkýže? Kdo se ohání kulturou a zdravým životním stylem, nemá na těchto akcích co dělat, nic ve zlém, ať si je tajně poslouchá doma na CD. Když se bude abstinent a nekuřák veřejně hlásit jako skalní fanoušek sester, nejspíš dostane přes hubu od prvního kolemjdoucího ožralého pankáče s cigárem...
Těch argumentů jsou stovky, a stále se objevují nové, Fascinující je ale na tom především to, že jinak relativně tolerantní národ se v mžiku rozdělil na dva fanaticky znepřátelené tábory, které si na webu nadávají do idiotů, prasat, a ještě mnohem hůře.
STOP
Je potřeba se zastavit, zamyslet, a říct si, o čem to celé je. O kouření a nekouření? Ani omylem. O zdraví? Už vůbec ne. Celé je to o toleranci, demokracii a svobodě. Aby si kuřák mohl svobodně zapálit, a nekuřák svobodně zajít do lesa na houby. Aby se parta lidí vzájemně shodla, zda si sednou do kuřácké či nekuřácké hospody, když se názorově a návykově liší. Aby si majitel hospody, který kvůli svému snu zastavil auto i dům, mohl říct: tady se (ne) kouří, protože je to moje hospoda.
Víte, když se chci jít někam slušně najíst, taky upřednostním nekuřáckou restauraci, protože ačkoli jsem kuřák, nemám chuť si tím zápachem kazit chuť a vůni jídla. Jenže jde o to, že tento plošný zákaz se netýká jen lepších restaurací, ale všech podniků bez výjimky. Někdo chce jít večer na pivo, a zakouřit si u toho, v klidu sledovat fotbal s kamarády. Někdo zajít do kavárny, a zapálit si, protože kafe bez cigára je prostě hnus. Je to jejich volba. Je to vaše volba. Je to naše volba.
Nelze donekonečna vše regulovat proto, že se to někomu nelíbí, Mně se nelíbí, když host v restauraci neumí pozdravit, a prodavačka v obchodě poděkovat. Zakážeme je proto snad? Ne.
Lidi, buďte tolerantní, a o věcech přemýšlejte, než si vytvoříte názor. Nikdy nic není „jen tak“, jak to píšou v novinách. Nenechte se vláčet s davem, zapojte vlastní hlavu.
Díl pátý: Levně a chutně
Pak jsou tu argumenty o tom, že nekuřák si tak hezky přijde do nekuřácké hospody, a strašně mu to tam smrdí... To je důvod k zákazu kouření? Copak ho tam nutí někdo chodit? Nekuřáckých podniků je dnes v podstatě více, než těch kuřáckých, výběr je obrovský. Tak proč si prostě nemůže každý vybrat podnik, který mu vyhovuje?
Jiná otázka je pak třeba nekuřácký personál v kuřáckém podniku, který pak víceméně trpí, ale je pravdou, že si mohou najít práci v nekuřáckém podniku.
Často slýchám, respektive čtu názory, týkající se koncertů, že nikdo nestojí o to, mít propálenou mikinu on nějakého blbce, když si šel kulturně poslechnout muziku. Nevím jistě, ale kdybych vyrazil na koncert Karla Gotta do Lucerny, a zapálil si tam, vynese mě ochranka v zubech. Totéž v nějaké O2 aréně na koncertu rychlokvašky ze Superstar. O opeře v Národním ani nemluvě.
Takže kde můžu přijít k propálené mikině? V Horní dolní v kulturáku na Třech sestrách a Horkýže? Kdo se ohání kulturou a zdravým životním stylem, nemá na těchto akcích co dělat, nic ve zlém, ať si je tajně poslouchá doma na CD. Když se bude abstinent a nekuřák veřejně hlásit jako skalní fanoušek sester, nejspíš dostane přes hubu od prvního kolemjdoucího ožralého pankáče s cigárem...
Těch argumentů jsou stovky, a stále se objevují nové, Fascinující je ale na tom především to, že jinak relativně tolerantní národ se v mžiku rozdělil na dva fanaticky znepřátelené tábory, které si na webu nadávají do idiotů, prasat, a ještě mnohem hůře.
STOP
Je potřeba se zastavit, zamyslet, a říct si, o čem to celé je. O kouření a nekouření? Ani omylem. O zdraví? Už vůbec ne. Celé je to o toleranci, demokracii a svobodě. Aby si kuřák mohl svobodně zapálit, a nekuřák svobodně zajít do lesa na houby. Aby se parta lidí vzájemně shodla, zda si sednou do kuřácké či nekuřácké hospody, když se názorově a návykově liší. Aby si majitel hospody, který kvůli svému snu zastavil auto i dům, mohl říct: tady se (ne) kouří, protože je to moje hospoda.
Víte, když se chci jít někam slušně najíst, taky upřednostním nekuřáckou restauraci, protože ačkoli jsem kuřák, nemám chuť si tím zápachem kazit chuť a vůni jídla. Jenže jde o to, že tento plošný zákaz se netýká jen lepších restaurací, ale všech podniků bez výjimky. Někdo chce jít večer na pivo, a zakouřit si u toho, v klidu sledovat fotbal s kamarády. Někdo zajít do kavárny, a zapálit si, protože kafe bez cigára je prostě hnus. Je to jejich volba. Je to vaše volba. Je to naše volba.
Nelze donekonečna vše regulovat proto, že se to někomu nelíbí, Mně se nelíbí, když host v restauraci neumí pozdravit, a prodavačka v obchodě poděkovat. Zakážeme je proto snad? Ne.
Lidi, buďte tolerantní, a o věcech přemýšlejte, než si vytvoříte názor. Nikdy nic není „jen tak“, jak to píšou v novinách. Nenechte se vláčet s davem, zapojte vlastní hlavu.
Díl pátý: Levně a chutně
Žádné komentáře:
Okomentovat